V tomto článku si přiblížíme jednotlivé disciplíny freedivingu. Disciplíny, které se provozují závodně, ale i rekreačně pro radost, v bazénu i v hlubinách. Jedná se skutečně o velmi zjednodušený výpis, který se detailně nevěnuje pravidlům té které disciplíny. Více informací o disciplínách a rekordech si přiblížíme v článku Rekordy Freedivingu a pravidla se můžete naučit na některém z Našich kurzů.

 

HLOUBKOVÉ DISCIPLÍNY

 

FIM – Free Immersion

Český ekvivalent volné zanoření se příliš neužívá, proto zůstaneme u Free Immersion. Podstatou této disciplíny je, dostat se do hloubky pomocí přítahů na laně. Potápěč se zanoří u bójky a přitahuje se hlavou dolů. Lano může být upevněné ke dnu, nebo je na něm zavěšené závaží, které vytváří protiváhu. Freediver se přitahuje do hloubky ve které dosáhne bodu vztlakové negativity a začne padat volným pádem do hlubin. Přitom se soustředí na maximální relaxaci a po celou dobu klesání vyrovnává tlak v dutinách, případně v masce. Během tohoto volného pádu se s tělem dějí skutečně pozoruhodné věci, ale o tom jindy. Po dosažení cílené hloubky se potápěč chycením lana otočí a přítahy k lanu stoupá hlavou vzhůru. Na hladině poté musí provést nacvičený protokol, kterým svému partnerovi, případně rozhodčímu dá najevo, že je při vědomí a jeho ponor je do poslední chvíle plně pod jeho kontrolou.

U všech hloubkových disciplín samozřejmě platí informace o vyrovnávání tlaku v dutinách a volném pádu po dosažení vztlakové negativity. U bazénových disciplín potřeba vyrovnávat tlak většinou odpadá a snahou freedivera je být po celou dobu výkonu vztlakově neutrální, aby neklesal ke dnu bazénu či se nevynořoval. Protokol je ale samozřejmě nutností i u bazénových disciplín.

 

CWT – Constant Weight

Konstatní zátěž s ploutvemi je často označovaná za královskou disciplínu Freedivingu. Potápěč se po zanoření snaží dosáhnout požadované hloubky kopem ploutví (monofin) nebo ploutvemi (bi-fins).Po dosažení hloubky se otočí a jedním přítahem na laně nastartuje svou cestu zpět ke hladině. Na zpáteční cestě může už použít jen energii svého kopu. Přítahy na laně jsou u této disciplíny vyjma otočení zakázány.

 

CNF – Constant No Fins

Konstatní zátěž bez ploutví je další hloubková disciplína. Pravděpodobně nejnáročnější na fyzický fond sportovce. Cílem je dosáhnout požadované hloubky bez jakýchkoliv pomůcek. Samozřejmě je možné používat nose-clip, potápěčkou masku, atd., ale již nesmí používat ploutve ani se přitahovat po laně.

 

VWT –  Variable Weight

V této disciplíně užívá potápěč přídavnou zátěž, která může vážit maximálně 1/3 jeho tělesné hmotnosti. Touto zátěží si freediver ulehčí sestup. Cesta zpět na hladinu už je jen v jeho režii. Může použít jak kop ploutví, tak i přítahy na laně.

 

NLT – No Limits

V disciplíně bez limitu, jak už název napovídá není limitováno jak se freediver dostane do hloubky i zpět na hladinu. Protože u této disciplíny vydává freediver minimum energie a sestup i výstup je urychlen spicifickým vybavením (sled, vzduchový vak, atd.), dosahují se v této disciplíně zdaleka největší hloubky. Zpravidla je potápěč stažený do hloubky na konstrukci ověšené závažím, k výstupu pak použije vak naplněný vzduchem či je vytažen motorovým navijákem. Jedná se ale o extrémní disciplínu skýtající největší nebezpečí a jako taková není závodní disciplínou freedivingu, i když se v ní dosažené rekordy zaznamenávají.

[hr]

BAZÉNOVÉ DISCIPLÍNY

 

DYN – Dynamic

Dynamika s ploutvemi je disciplína, při které se potápěč snaží dosáhnout požadované vzdálenosti pod hladinou za pomoci ploutve či ploutví. V 25ti či 50ti metrových bazénech plave potápěč tam a zpátky pod vodní hladinou. Po celou dobu, vyjma oblasti v místě otočení nesmí žádnou část těla vynořit nad úroveň hladiny. V zóně u konce bazénu smí dojít k částečného vynoření, ale nikdy se nesmí dostat nad úroveň hladiny obličej sportovce.

 

DNF – Dynamic No Fins

V Dynamice bez ploutví se potápěč snaží uplavat pod vodní hladinou požadovanou vzdálenost. Zpravidla plave modifikovaný prsový kop usnadňující pohyb pod vodou. Pravidla pro tuto disciplínu jsou obdobná jako u výše uvedené dynamiky s ploutvemi.

 

STA – Static apnoe

[styled_image w=”320″ h=”240″ lightbox=”yes” align=”right” rel=”styled-2″ alt=”Statická apnoe” image=”7320″]

Statická apnoe je je jednou z nejsnazších, ale zároveň i nejtěžších disciplín freedivingu vůbec. Že si to příliš protiřečí? Pojďme si disciplínu trochu více probrat. Úkolem freedivera je pouze ležet. Nadnášen pozitivním vztlakem nemá na práci nic jiného než nedýchat. Zní to jednoduše? Zamyslete se nad tím z druhé strany. Výkony s časem okolo 5ti minut nejsou ničím výjimečným ani mezi nováčky, ostřílení sportovci podávají výkone kolem sedmi minut a světoví šampioni dokonce přes 10min. Zkuste si před sebe vzít hodinky a 5 minut na ně koukat. Je to poměrně dlouhá doba. A teď si představte, že nesmíte dýchat. K tomu si představte, že od poloviny začíná být výkon celkem nepříjemný, jak Vás tělo nutí nadechnout se.. A tento pocit nezmizí dokud se nevydýcháte nebo neomdlíte.. 🙂 Proto je statická apnoe jednou z nejtěžších disciplín, i když při ní skoro nic neděláte. Skutečný výkon je totiž ve vaší hlavě a o Vašem výkonu rozhoduje psychické rozpoložení a Vaše mentální odolnost. Samozřejmě, že i zde můžete dosáhnout velkých pokroků tréninkem a už základní rady a příprava před ponorem umožní mnoha lidem dosáhnutí časů, na které by si nikdy nepomysleli.